Věděli jste, že koncem 13. století zdejší revír poskytoval přibližně třetinu produkce stříbra v Evropě? Nevěděli? Nevadí, já si to teď vylovil ve wikipedii.Do Kutné Hory jsem se vracel po 14 měsících v invalidním módu, kdy jsem se snažil dát do cajku po dvou operacích koleno (přední křížový vaz i meniskus). Strašně jsem se těšil na ten humbuk okolo, všechny parťáky z týmu, odřené nohy, cílový banán a v neposlední řadě koláče, které jsou v týmu povinností pro každého, kdo se proviní nejvíc burpees na posledním závodě. Nádherné historické město s diváky dovezenými snad z celé střední Evropy vyhypovalo atmosféru na maximum. Jednalo se pravděpodobně o jeden z nejlepších závodů, co jsme v CEU za poslední roky mohli zažít. Jediné reálné vysvětlení by mohlo být to, že v tom měl prsty patriot #klukzkutnehoryMichal Pavlík.Dýmovnice o 8 hod ráno ještě spala, takže startovní “výstřel“ odstartovala tabule s časem. Startovala se z kopce, takže o rychlé nohy nebyla nouze, po pár set metrech první stěna, pak jsme to brousili okolo vody, OUT stěny, voda, voda, voda, běhavá rovina a první kombo překážek, kde si pár lidí vylámalo hroty (obrazně) – balanc a bender. Další seběh do vody, kde se koryto místy moc nemazlilo, pak z vody a další kros až na nejvyšší místo tratě, kde byl zároveň rychlý sandbag, a začalo se vracet směrem zpět. Z těžších překážek bylo pak ještě „áčko“ a olympus, které taky dokázaly zazlobit. Po pár minutách se vracíme už do centra dění, po lehkém výběhu na zničení lýtek walker walk (guma okolo kotníků), za necelou minutu oštěp, kde se rozhoduje snad každý závod. Pak už jen pár pimpam překážek na krásu, úsměvy do foťáků a hotovo, šmitec. Závod jako celkový hodnotíme velmi kladně se vším všudy, jen jsme se nevyhnuli ani tentokrát bloudění, konkrétně Donny, Riči a Kubo, kteří by bojovali určitě o bednu. Po závodě zasloužené koláče, cheescaky, seškrábání bahna, nahození kulervoucího vzhledu Brada Pitta (to se bohužel povedlo jen doktorkovi - Peťo), vyhlášení a hurá domů.