Minulý víkend velká část týmu vyrazila na naše velmi oblíbené závody pod Ještěd. Oblíbené nejen díky krásným a především výživným kopcům, ale také náročnosti tratě i překážek, které Liberec pokaždé nabídne. Stejně jako loni se tady v sobotu běžel nejdříve beast a v neděli pak sprint.Počasí na víkend neslibovalo žádné zázraky a předpověď bohužel vyšla celkem přesně. První vlny startovaly v sobotu už v 8 hodin, kdy jsme se opět pohybovali pár stupňů nad nulou, pozdější vlny zase pěkně zmokly i mimo „koupací“ překážky. Trať byla rozložená stejně jako minulý rok, lišilo se jen rozestavení překážek. Jen pár set metrů za startem čekala rolling mud, kde jsme nabrali do bot první vodu a bláto. Pokračovali klasické zahřívačky O-U- T ve dvou variantách, a kdo to tady už znal, věděl, že se běží k rybníku. Voda byla řekněme osvěžující (=fucking cold) a po přeplavání z jedné strany na druhou následoval memory test s osmi písmenky pro každého závodníka. Výhodou memory je, že se člověk soustředí jen na zapamatování si nesmyslné kombinace písmen a ne na všechny mrznoucí části těla ve vodě. Nevím, jak si pomáhají na memory ostatní, ale mě se osvědčují jednoduché mnemotechnické pomůcky, např. KBDACJPK = Kateřina Brožova DádA Čechy Jižní PíseK. Nic komplikovaného, že? :D Po koupačce už šly klasické překážky jedna za druhou. Vysoká stěna, A monkey bar, šplh,ostnáč, balance, herkules, oštěp, starway to sparta, multi ring, tahání „lopaty“ s pískem a první sandbagy. To všechno na sotva pár kilometrech s jediným cílem a to nás pořádně vyšťavit ještě před tím, než se dostaneme do kopců. Z festivalky po překážkách a případně několika sériích burpees jsme se vydali směr Ještěd. Dlouhé stoupání organizátoři proložili ještě pár překážkami včetně oblíbené gumičky okolo kotníků, až jsme se dostali k dnes už slavnému můstku. Možná ani ne tak slavnému díky vlastnímu stoupání po schodech, ale především pak kvůli další překážce, která následuje hned za ním s při stoupání máte krásný výhled na to, co vás čeká a nemine. Po můstku totiž následuje už tradičně velmi těžký sandbag do vedlejší prudké sjezdovky. Náročné stoupání, které dá zabrat nohám i hlavě. Nesundat a nezastavit je opravdu zkouška cestou nahoru ale i dolů. Po sandbagu už člověk ví, že to nejhorší má za sebou a zbývá „jen“ doběhnout do cíle. Cestou jsme ještě narazili na slack line nebo lano a po přiblížení k festivalce byl ještě olympus či traverza. Těsně před cílem byla ještě jedna vyšťavovačka a to v podobě nošení kýble se štěrkem, který byl opravdu hodně náročný, i když okruh už byl v porovnání s tím pod Ještědem kratičký. Poslední koupačka, slip wall a závěrečná zeď byly pak už opravdovým finišem. Nedělní sprint pak kopíroval stejnou část trasy jako beast s vynecháním dlouhé běžecké části okolo Ještědu a za prvním sandbagem se už vracelo do finishe. S koncem sezony nám na startovní listině trochu prořídly řady z důvodů zranění. V sobotu musel z beastu kvůli bolavému koleni odstoupit Kubo a závod tak nedokončil. Mezi týmy se zadařilo našim klukům, kteří si vyběhli 2. místo v elitní vlně, přičemž Honza si doběhl pro skvělé 5. místo, Miloš bral 21., Lukáš 54. a Milan 55. Riči si v elitní vlně urval 9. místo a Pepe 50. Holkám se v sobotu dařilo a ve všech vlnách braly bedny. V elitě si vybojovala 2. místo Vopička a hned za ní na 3. skončila naše Kika. Competitive vlnu s přehledem vyhrála Blanka, na 7. Místě se tady umístila Kate a v Open si zaběhla pro 2. místo Kája. V neděli se vyhlašovali nejen výsledky sprintu samotného, ale i celé sprinotvé série. Ale popořádku. Kubo dohnal sobotu a na sprintě si doběhl pro 1. místo mezi elitními muži a hned za ním ani ne o minutu doběhl Peťo. První příčku získali kluci i v týmech ve stejném složení jako v sobotu. Holky nebyly o nic méně úspěšné, Kika si doběhla v elitě pro 2. Místo, Vopička byla 4. a Blanka si opět vyběhla 1. místo v competitive vlně, na 8. místě v té samé vlně doběhla Marťa. Liberecký sprint byl posledním závodem středoevropské série CEU a pro účastníky šampionátu také povinný. Náš Peťo nakonec s přehledem získal první místo a hned za ním se na tom druhém umístil Kubo. Mezi holkami byla úspěšná Vopička, která skončila v rámci celé série na druhém místě. Liberec byl nabitý a zase jsme si užili pořádnou dávku spartanské atomosféry. Letos už moc závodů nezbývá a pro mnohé byl právě tohle vrchol a finále sezony. Doufáme, že jste si závody užili stejně jako my a brzy se potkáme na dalších :-) PS: Jak to děláte s memory vy?:D
