Na ubytko ve Varšavě jsme dorazili kolem 22:30hod. Pozdravili jsme se, probrali pár drbů a šli spát. Ranní přesun na místo konání byl naplánován na 7:30hod, plán ale klasicky selhal, takže jsme vyjeli až v 7:45. Kdo za to mohl nemá cenu rozebírat :-D. Ještě že máme pokaždé po ruce plán náhradní.Pojezd po městě byl taky zážitek. Po pár zmatcích, jednom vytroubení a vjezdech do jednosměrek jsme konečně dorazili na místo (Jen pro upřesnění, auto, které bylo vytroubeno řídil neomylný Peter Žiška. Bohužel pro soupeře to byl ale jediný omyl, kterého se v ten den dopustil, když tedy pomineme ještě 30 burpees na oštěpu). Závod se konal v okolí polského národního PGE stadium, kde byla u takového menšího parku postavena festival area. Festival area nás ale moc nezajímala, všichni jsme byli hlavně zvědaví jestli organizátoři dodrží slíbené a my se podíváme na stadion-o tom ale až později.Na to, že nás organizátoři polských závodů vždy překvapí něčím originálním, jsme si už pomalu zvykli a v podstatě to již vyžadujeme a očekáváme :-D Nezklamali, povedlo se jim to i tentokrát. Jednou z novinek byla cesta do startovního koridoru, do kterého jsme se dostávali přes nesoutěžní překážku, a to přes cca 1,5m vysokou dřevěnou stěnu. Novinek však bylo více.Závod odstartoval v 9:00hod a to klasicky mužskou elitou. Po zhruba 400m sprintu po štěrku nás čekali klasické úvodní překážky, jako pneumatiky, různě vysoké stěny a "podlez, proskoč, přelez". Nevím jestli je to jenom můj názor, ale starty a vlastně i celé polské sprinty mi přijdou poněkud vyhecovanější a hlavně o dost rychlejší než ostatní sprinty v středoevropské sérii.Vraťme se ale k závodu! První těžší překážka následovala u schodiště před stadionem, šlo o balance. Tady jsem se musel trochu vyfunět, protože po tom začátku jsem měl tep fakt vysoko a nechtěl jsem zbytečně riskovat. Na takových závodech je každých 30 burpees citelná ztráta a jistý propad v celkovém pořadí. Balance jsem nakonec dal a šlo se dále. Po této překážce se ke spokojenosti všech vbíhalo do útrob stadionu, kde nás po seběhu na plochu čekal spartanrig, tentokrát úplně suchý, takže brnkačka. Další překážkou byla bedna, na které nás čekalo 20 výskoků a seskoků. Jasným cílem a snahou pořadatelů bylo, co nejvíce nám před nevyhnutelnými schody, utahat nohy. Schody jsme po celém obvodu stadionu vybíhali a sbíhali tak zhruba 10x? Přesný počet Vám neřeknu, jelikož jsem měl v této části závodu starosti sám se sebou :-D. Tato asi nejtěžší "překážka" byla prokládána dalšími novinkami, jako například 20ti přeskoky přes tlusté lano nebo podlézáním gumového "ostnáče", který vedl jak jinak než do schodů.Po výběhu ze stadionu zase následovaly v rychlém sledu klasiky: malé cargo, A-multirig, 3 vodní příkopy, šplh, oštěp, ostnáč, hercules, dunk wall a nakonec velká cargo síť, po které nás čekalo jen závěrečné přeskočení ohně a klasická válečka v cíli.Závod měřil rovných 6km a nastoupali jsme na něm cca 130 výškových metrů. Bylo to opět hoodně originální a jsme rádi, že jsme si po pláži a moři mohli vyzkoušet i stadion. Za nás velká paráda. Výsleky nájdete na tomto odkaze.
